sobota 6. října 2012

Dražba zabavených movitých věcí u soudního exekutora a moje zkušenost s ní


Již nějaký čas jsem sledoval webové stránky jednoho soudního exekutora. Na webu postupně přibývaly položky, které budou v dražbě a termín dražby se také blížil.
U každé položky musí exekutor uvést odhadní cenu a vyvolávací cenu. Vyvolávací cena je pak na úrovni jedné třetiny ceny odhadní.
Mezi položkami se objevila celá řada rozmanitých věcí. Auta, notebooky, telefony, obrazy, šperky, televize, dokonce i lopaty, autosedačka nebo staré poštovní známky s A. Hitlerem.
Koho by nelákalo koupit si telefon třeba za polovinu reálné ceny? Nebo rok stará Škoda Superb začínající na 170 000Kč?
V den dražby jsem tedy vyrazil do sídla exekutora. Vzhledem k tomu, že to byla moje první dražba, vzal jsem s sebou i táty, přeci jen ve dvou to bude lepší, než tam být sám. Vybavil jsem se hotovostí, protože vydražené věci je zapotřebí zaplatit přímo na místě. Společně s tátem jsme vytypovali věci, které by stálo za to koupit. Na seznam se nám dostaly nějaké telefony, notebooky a televize. Záměrně uvádím množné číslo, protože člověk nemůže počítat, že vydraží vše, co si naplánuje.
Dražba probíhala ve čtvrtek od 11 hodin. Vzhledem k tomu, že čtvrtek je pracovním dnem, předpokládal jsem účast na dražbě kolem 50ti lidí.
Nyní k tomu, jaká byla skutečná realita.
Na parkovišti před sídlem exekutora byla vystavena auta, která byla určena k dražbě. Kolem aut se motalo cca 15 zájemců. To by odpovídalo mé představě o počtu dražitelů. Odebral jsem se tedy k registraci. Zde jsem se nestačil divit. K přepážce, kde se registrovalo vedla fronta čítající nejméně 200 jedinců. Nutno říct, že lidé povětšinou přicházeli po dvojicích a každé dvojici vystačilo jedno dražební číslo.
Když jsme se s tátem konečně dostali k přepážce, bylo nám oproti vratné záloze 100kč vydáno číslo a mohli jsme pokračovat do místnosti, kde bylo připraveno přes 300 míst k sezení.
Kromě židlí zde byly také připraveny dražené věci k obhlídce. Televize hrály, notebooky byly nastartované a cennější věci byly ve vitrínách. Kolem věcí se pohybovalo dostatečné množství zaměstnanců exektura, kteří rádi poradili případně věc předvedli. Již výše zmíněná auta byla venku na parkovišti. Většina jich byla nastartovaná, ale předváděcí jízdy nebyly možné - je to logické.
Se zhruba hodinovým zpožděním mohla dražba začít. 90% z více jak 300 míst bylo obsazeno, což mě překvapilo a můj původní odhad 50ti lidí byl mnohonásobně překonán.
Licitátorka (osoba řídicí dražbu) začala omluvou za délku registrace a slíbila, že to pro příště vylepší. Licitátorka byla na vyvýšeném pódiu a po stranách měla dvě zapisovatelky. Na zeď se promítaly informace o předmětu, který se aktuálně dražil.
Licitátorka byla skutečně velmi profesionální a dražba nabrala slušné tempo.
Ovšem vydražit něco se ukázalo jako nadlidský úkol. Konkurence tří set lidí byla skutečně vysoká. Samotný počet lidí by nebyl sám o sobě překážkou. Překážkou bylo to, že většina dražitelů měla zřejmě špatný úsudek nebo informace o tom, co draží. Uvedu příklady. Notebook, jehož reálná hodnota byla maximálně 2000Kč se vyšplhal až na závratných 5000Kč, mobilní telefon, který se v bazaru prodává kolem tisícovky, byla vydražen za 2200Kč, televize byly prodány zhruba za dvojnásobek odhadní ceny. Je nutné si uvědomit, že se jednalo o zboží použité a mnohdy poměrně staré, nehledě na to, že exekutor neručí za funkčnost.
Jediná auta se prodala plus mínus za reálné ceny, ostatní věci byly nesmírně předražené. Skutečně nevím, zda to bylo způsobeno tím, že se lidé nechali tzv. vyhecovat, nebo něčím jiným.
Jak asi už tušíte, z dražby jsem si žádné věci neodnesl, protože by to bylo nesmyslné nakoupit něco za dvoj, klidně trojnásobek reálné ceny.
Mezi dražiteli byla většina lidí jen „diváky.“ Zřejmě také byli překvapeni značným nadhodnocením téměř všeho.
Kromě „diváků“ se zde vyskytoval i pán, zřejmě majitel bazaru, který dražil téměř vše a často vyhrával. Vyhrával ale zejména ty méně atraktivní věci, o které nebyl zájem. Například párkovač, lopata, rýč...
Pokud měl skutečně bazar, je logické, že nevydražil předražený notebook, protože by ho už asi těžko se ziskem prodal.
Dále mezi dražiteli byla i jedna žena, která už od pohledu rozuměla umění. To se později ukázalo jako fakt. Skupovala obrazy, poštovní známky a vůbec všechny umělecké předměty. Této kategorii já vůbec nerozumím a nerozuměl jí v sále nikdo, takže tato žena téměř neměla konkurenci a koupila vše, co si naplánovala.
Po elektronice a cennějších věcech obecně šli všichni.
Až na jednu položku, značně zašlý Ford Escort začínající na 2 tisících, bylo prodáno vše.
Pokud byste od návštěvy podobné dražby čekaly třeba nákup elektroniky za nízké ceny, rozhodně jste na omylu. Jak jsem uvedl již výše, většina věcí byla předražena. Auta byla za ceny podobné v bazarech, takže člověk z účasti na dražbě také žádnou slevu nevytěžil.
I já jsem si myslel, že si něco pěkného za málo peněz odnesu. Přestože se tak nestalo, času stráveného na dražbě nelituji. Byla to nová a velmi zajímavá zkušenost. Poměrně smutné bylo vidět na tapetě notebooku fotku rodiny, které byl notebook zřejmě zabaven (měli i děti).
Závěrem bych chtěl pochválit všechny, kteří dražbu pořádali. Až na zmíněné registrovnání vše probíhalo výborně a všichni byli maximálně ochotní.

1 komentář:

  1. ja som kupoval auto z exekúcie a bol som spokojný
    http://www.exekutordemesova.sk/drazby

    OdpovědětVymazat